Knihy

Kniha je moudrost, je naším přítelem, pomocníkem a je pro nás nikdy nevyčerpatelným zdrojem  informací, po kterých mnozí z nás prahnou celý život.

Ukazuje nám cíl  a může nás  posouvat  po  naší cestě poznání, pokud si ji zvolíme. Je pokladnicí vědomostí, která  tu byla  dávno před tím, než  jsme se narodili u samého zrodu lidstva.

Poslední dobou se setkávám v knihách, jak se vše prolíná a vztahuje k jediné knize a tou je Bible. Je k zamyšlení, že tisíce let stará kniha napsaná v úplně jiné době a jiné společnosti k nám stále tak jasně promlouvá, ukazuje nám cestu a ovlivňuje tím naše životy.

Bible o které říkají, že je inspirována Bohem jako Písmo svaté, Kniha knih, jejíž jednotlivá proroctví žijeme každý den, je rozdělena na dvě části. První část je nazvaná Starý zákon (tanach) je převzatá z judaismu,  původní texty napsané hebrejsky. Druhá část se nazývá Nový zákon, na tu první nenavazuje a je napsaná  v řečtině. Do českého jazyka byla  s názvem Bible Kralická přeložená v roce 1613 a po staletí formovala češtinu. Čtení v ní prý má účinky na úzkosti a povzbuzení.

Každá civilizace je formována příběhem, ke kterému se odkazuje a na němž staví svůj obraz světa. Svůj koncept dobra a zla, svou představu o dějinách, o smyslu života. Příběh Bible má v našem světě takovouto určující roli již celá tisíciletí. V dnešní době plné frází nepovažuje řada lidí  slovo  za nic jiného, než za prostředek dorozumívání a předávání informací. A přece: i obyčejná slova mohou účinně působit! Mají moc dávat a budovat život (povzbuzení, podpora...), ale též bořit a ničit (pomluva, lež, hana)... Již pisatelé Bible Starého zákona nechápali slovo pouze jako zvuk pro přenos informace. Chápali ho i jako "událost" a "čin".

"Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha a to Slovo bylo Bůh. Všecko povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest." (Jan 1,1.3)

Mniši, kteří ji zpívali byli důkazem toho, že nepochopíš li jí srdcem, hlavou to nelze.