

"Chcete, aby se váš život opravdu „rozběhl“ ? Změňte svou představu o životě. O sobě samých. Myslete, mluvte a jednejte jako Bůh, kterým jste.
To vás samozřejmě oddělí od mnoha - od většiny - ostatních lidí. Budou říkat, že jste šílení. Budou říkat, že se rouháte. A nakonec vás budou mít plné zuby a pokusí se vás ukřižovat.
Ukřižují vás nikoli proto, že si budou myslit, že žijete ve světě přeludů (většina lidí vám dovolí vaši osobní zábavu), ale proto, že dříve či později budou k vaší pravdě přitahováni druzí - neboť pochopí, že poskytuje naději.
A v tomto okamžiku lidé zasáhnou do vašeho života - neboť je začnete ohrožovat. Vaše prostá pravda nabízí víc krásy, víc pohodlí, víc pohody, víc radosti a lásky než všechno, co by si oni mohli vymyslit.
Kdyby tuto pravdu přijali, byl by to konec jejich způsobu života. Konec nenávisti, strachu,fanatismu a války. Konec odsuzování a zabíjení ve jménu Boha. Konec názoru, že moc je pravda. Konec mocenské politiky. Konec věrnosti a vazalství ze strachu. Konec světa, který jste dosud vytvářeli.
Proto se připravte. Neboť vás budou urážet a ponižovat, plivat na vás a nadávat vám; potom vás všichni opustí a nakonec vás budou žalovat, soudit a odsuzovat - od chvíle, kdy přijmete svůj posvátný úkol - to jest realizaci svého já.
Proč to tedy dělat ?
Protože vás už nezajímá uznání druhých. Protože nejste spokojeni s tím, co vám to přineslo. Nejste spokojeni s tím, co to dalo druhým. Protože chcete skoncovat s bolestí, skoncovat s utrpením, skoncovat s přeludy. Protože máte plné zuby světa v jeho současném stavu. Protože hledáte nový svět.
Přestaňte jej hledat. Začněte jej tvořit.“
Můžeš mi vysvětlit jak ?
„Ano. Nejdřív se musíte vrátit ke své první myšlence. Představujte si, čím byste byli, kdybyste ji prožívali každý den. Představujte si, jak byste myslili, co byste dělali, říkali a jak byste reagovali na to, co dělají a říkají druzí.
Vidíš rozdíl mezi touto představou a tím, co si myslíte, děláte a říkáte dnes ?“
Ano, to vidím.
„To bys měl vidět, neboť víme, že dnes neprožíváte svou nejvyšší vizi.
Když jste si uvědomili rozdíl mezi tím, kde jste, a tím, kde chcete být, začněte se měnit - vědomě měnit - začněte měnit své myšlenky, slova, činy, aby odpovídaly vaší nejkrásnější vizi.
To bude vyžadovat nesmírné duševní a fyzické úsilí. Budete muset sledovat každou svou myšlenku, slovo i čin. Budete se muset neustále rozhodovat vědomě. Tento proces je nesmírným krokem k vědomí. Jestliže na sebe vezmete tento úkol, brzy zjistíte, že jste žili polovinu svého života nevědomě. To znamená, že jste si neuvědomovali, jaké myšlenky, slova a činy volíte, dokud jste nepoznali jejich výsledek. Když jste jej pak poznali, popírali jste, že má něco společného s vašimi myšlenkami, slovy a činy.
Tohle je výzva k ukončení nevědomého života. Tohle je úkol, k němuž vás vyzývá vaše duše od počátku času.“
Takový druh duševní kontroly je pravděpodobně velmi vyčerpávající.
„To je možné, dokud se to nestane druhou přirozeností. Ve skutečnosti je vaší druhou přirozeností. Vaší první přirozeností je být bezpodmínečně milující. Vaší druhou přirozeností je vyjadřovat svou první přirozenost, svou pravou přirozenost vědomě.“
Promiň, ale není možné, že by tento druh ustavičné editace udělal z člověka hlupáka ?
„Nikdy. Udělal by z něho jiného člověka. Ne však hlupáka. Byl Ježíš hlupák ? To si nemyslím. Byl Buddha nudný ? Lidé se shromaždovali a vyhledávali jeho společnost. Žádný člověk, který dosáhl mistrovství v čemkoli, není hloupý. Takový člověk je možná neobyčejný. Mimořádný. Nikdy však hloupý.
Chcete, aby se „váš život rozběhl“ ? Od této chvíle si začněte představovat, jaký byste chtěli, aby byl. Odstraňte každou myšlenku, slovo nebo čin, který nesouhlasí s vaší představou.
Napadne-li vás nějaká myšlenka, která se neshoduje s vaší nejvyšší vizí, ihned začněte přemýšlet o jiné. Řeknete-li něco, co se neshoduje s vaší nejvyšší vizí, snažte se něco takového už nikdy neopakovat. Uděláte-li něco, co neodpovídá vašemu nejlepšímu záměru, už nikdy to neopakujte.“
Tohle všechno jsem už slyšel a vždycky mě to rozzuřovalo, neboť mi to připadá nečestné. Když jsi nemocný jako pes, nesmíš to přiznat. Když jsi na mizivě, nesmíš to říci. Když jsi rozrušený, nesmíš to vyjádřit. To mi připomíná jeden vtip o třech lidech, kteří přišli do pekla. Jeden byl katolík, druhý žid a třetí byl stoupenec Nového věku. Ďábel se výsměšně zeptal katolíka, „Jak se ti líbí ten žár ?“ „Nabízím jej jako oběť,“ odpověděl katolík. Pak se ďábel zeptal žida, „A jak se ten žár líbí tobě ?“ „Co jiného bych mohl očekávat než větší peklo ?“ Nakonec ďábel přistoupil ke stoupenci Nového věku. „Žár ?“ zeptal se zpocený stoupenec. Jaký žár ?“
„To je dobrý vtip. Ale já neříkám, že bychom měli své problémy ignorovat nebo předstírat, že neexistují. Říkám, že bychom měli poznat situaci a pak ji pravdivě popsat.
Jste-li na mizině, tak jste na mizině. Je zbytečné to popírat. Jak svou situaci prožíváte, to však záleží na vašich myšlenkách - „Být na mizivě je špatné,“ „To je hrozné,“ „Jsem špatný člověk, neboť dobří a pracovití lidé tak nikdy nedopadnou,“ atd. Jak dlouho zůstanete na mizině, to záleží na vašich slovech - „Jsem na mizině,“ „Nemám ani halíř“ atd. Vaši dlouhodobou realitu vytváří vaše reakce na danou situaci.
Musíte si uvědomit, že žádná situace ve vesmíru není ani „dobrá“ ani „špatná“. Prostě je taková, jaká je. Proto přestaňte hodnotit.
Dále si uvědomte, že všechno je dočasné. Nic nezůstává stejné, nic není statické. Záleží na vás, jakým směrem se situace obrátí.“
Vytvořeno službou Webnode